Stanovisko hlavního hygienika ČR k otevřenému dopisu ministrovi zdravotnictví - Vysvětlující zpráva k úmluvě o lidských právech a biomedicině ve věci povinného očkování

Se zněním Úmluvy o lidských právech a biomedicině i se zněním Vysvětlující zprávy plně souhlasím, nicméně nevidím důvod náš přístup k očkování, který je upraven v zákoně č. 258/2000 Sb. měnit. Úmluva o lidských právech a biomedicině je samozřejmě mezinárodní úmluvou, která je podle článku 10 Ústavy bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Potud se ztotožňuji s názorem vyjádřeným v úvodním odstavci otevřeného dopisu.

Pokud však jde o jeho další obsah, musím konstatovat, že sama Úmluva ve svém článku 26 výslovně uvádí, že zákonem lze uplatnit omezení výkonu práv obsažených v Úmluvě, a to v několika málo oblastech, mezi kterými je uvedena "ochrana veřejného zdraví". Vysvětlující zpráva k tomuto článku pouze uvádí jako "typický", nikoliv však jediný příklad pro ochranu veřejného zdraví izolaci nemocného se závažnou infekční nemocí. Současně však Vysvětlující zpráva připouští, že výjimky uvedené v článku 26 Úmluvy jsou orientovány na ochranu "kolektivních zájmů" ve vyjmenovaných oblastech, tedy i v ochraně veřejného zdraví. Soudím proto, že stanovení povinnosti očkování, obsažené ve shora uvedeném zákoně není v rozporu ani s citovanou Úmluvou, ani s Vysvětlující zprávou k ní. Níže uvádím některé další věcné poznámky k Vašim komentářům k Vysvětlujcící zprávě, obsaženým ve Vašem otevřenému dopisu.

1. K Vaší poznámce k čl.1, kdy žádáte okamžitou úpravu zákona s tím, že "není možné, aby byli v naší zemi lidé trestně stíháni a diskriminováni za zcela zodpovědné odmítnutí očkování" poznamenáváme, že odmítnutí očkování není s výjimkou kontraindikací nikdy zodpovědným činem, ale naopak jak ukázala řada případů činem zcela nezodpovědným. Tak např. odmítání očkování proti pertussi v Anglii v letech 1976-82 vedlo k následému epidemickému výskytu této nemoci, s cca 225 000 onemocněními a 54 úmrtími. Odmítání očkování proti poliomyelitidě u dětí členů jedné náboženské sekty v Holandsku v r.1992 vedlo k 60 případům onemocnění paretickou formou této nákazy a k 1 úmrtí, v r.1999 v téže komunitě vedlo odmítnutí očkování proti spalničkám ke vzniku 2 300 případů. Současně poznamenáváme, že odmítnutí očkování může být podkladem pro zahájení přestupkového řízení, nikoliv pro trestní stíhání.

2. K Vaší poznámce k čl. 8, ve které správně uvádítě, že zdravé děti není třeba léčit poznamenáváme, že očkování není léčba a je zcela jednoznačně prováděno pro přímý prospěch dotyčného, jak se uvádí v čl.58 Výkladu.

3. K Vaší poznámce v souvislosti s čl. 6 Úmluvy, ve které uvádíte, že "pouze rodiče, kteří zodpovídají za své děti, mají právo za ně rozhodovat" upozorňujeme, že podle §31 písm.a) zákona č.94/1963 Sb, o rodině, v platném znění, zahrnuje rodičovská zodpovědnost i péči o zdraví dítěte, přičemž očkování je zcela nepochybně součástí péče o zdraví dítěte.

Vzhledem k uvedeným a dalším faktům nehodlám proto ve stávající legislativě navrhovat změny, které by znamenyly zrušení povinnosti očkování.

Tam, kde vědecký rozvoj přináší určité změny, např. v oblasti nových účinnějších vakcin se těmto změnám nebráním, naopak je hodlám iniciovat. Tak např. již byl předložen návrh novelizace § 47 a § 49 zákona č. 258/2000 Sb., který bude na rozdíl od stávající úpravy umožňovat, že pokud rodiče budou chtít své dítě, podléhající povinnému očkování nechat očkovat účinnější očkovací látkou nebo očkovací látkou se širším spektrem ochrany, nová úprava zákona mu to umožní, za předpokladu, že tuto očkovací látku rodiče uhradí.Tento návrh již prošel Poslaneckou sněmovnou PČR a nyní je předmětem jednání Senátu PČR.

MUDr. Michael Vít
hlavní hygienik ČR